ThDr. Josef Miklík, CSsR 

Po krátké době počaly německé úřady řešiti též u nás židovskou otázku a rodina přišla o všechno. Neopustil jsem je ani, když byli posláni do Terezína a hleděl mírniti jejich osud, jak mi jen bylo možno. Tím jsem se ovšem dopouštěl v očích německých úřadů zločinu, který se trestával i smrtí. Věděl jsem to, proto jsem si počínal velice opatrně. Gestapo tušilo správně, kdo jest asi dobrodincem nenáviděné rodiny, nemělo však dostatečných důkazů, aby zakročilo.                                                                                                                                                                            Z knihy Vzpomínky z Terezína

Lidskost až za hranice pudu sebezáchovy a láskyplný respekt k Písmu jsou vlastnosti, které charakterizují osobnost kněze ThDr. Josefa Miklíka, CSsR.

Narodil se 1. března 1886 v Tlumačově a ke své pozdější životní dráze byl bezesporu formován už od dětství. V jeho výchově sehrála hlavní úlohu matka, její vztah k víře a k lidem. K jejímu odkazu se vracel celý život jako k inspiraci i jako k opoře v těžkých chvílích. Láska k ní se nejspíše přenesla do jeho celoživotní lásky k Panně Marii.

Dostalo se mu hlubokého vzdělání nejen na církevních ústavech tuzemských, ale i na papežském Biblickém ústavě a na Karlově Univerzitě, kde dosáhl titulu doktora teologie.

Teoretická práce vzdálená skutečným potřebám věřících se však jeho krédem nikdy nestala, i když se po celý život věnoval výuce na teologickém ústavu v Obořišti, kde zastával funkci profesora a později i rektora. Věnoval se také publikační činnosti a seznam jeho děl přesahuje číslovku 1300. 

Zde jeho stěžejní práce: 

• Život blahoslavené Panny Marie 
• Umučení Ježíše Krista 
• Vzpomínky na mou matku 
• Pohádky o Ježíškovi
• Satan na Svaté Hoře 
• Vzpomínky z Terezína

Ve svých dílech se soustředil zejména na výklad Písma a obnovení jeho významu v teologii i v životě věřících.

Jeho život těžce poznamenala snaha pomáhat potřebným. Pokoušel se zachránit židovskou rodinu MUDr. Richarda Frankla z Dobříše před nacismem. Umožnil jim konverzi na katolickou víru a setrval v jejich blízkosti i v době, kdy na ni dolehla tíha nacistické persekuce. Za to byl sám uvězněn - nejprve v Praze na Pankráci, později v Terezíně. 

Své zážitky z tohoto koncentračního tábora později zpracoval v knize Vzpomínky z Terezína.

Ještě jsme úpěli v Terezíně a utěšovali se nadějí v lepší budoucnost, ale již tehdy mě žádali četní druhové, abych napsal "Vzpomínky z Terezína". Přiznám se, zpočátku jsem se zdráhal, bylo pro mne mukou vzpomínati znovu na hrůzy které jsme prožívali. Konečně jsem slíbil, budoucí pokolení alspoň uvidí, jak draho jsem vykupovali jeho svobodu a bude si jí tím více vážiti.

Z knihy Vzpomínky z Terezína

Přestože rodinu Franklových se doktoru Miklíkovi zachránit nepodařilo, za svou lidskost a obětavost byl dekorován roku 1947 ve Staré Boleslavi Československým válečným křížem.

9. listopadu 1947 náhle zemřel, ale jeho dílo neztratilo na významu ani dnes. Mariánská píseň       "K nebesům dnes zaleť, písni", kterou složil společně s Vladimírem Jurášem, našla trvalé místo     v repertoáru české sakrální hudby.

Dnes, kdy v naší blízkosti ani nedozněla ozvěna jeho posledních kroků, si připomínáme příklad jeho tichého života a velikost jeho bohaté práce. A to jest krásné a silné na osobnostech Miklíkova formátu: že učí i svým odchodem a že popírají a posilují svým utrpením. V dnešních časech, kdy je tak málo duchovních lidí a kdy se bezduchý zájem upoutává k přízemnostem a jalovému slovíčkaření, jsme hluboce vděčni.

In Memoriam Dr. Josefa Miklíka, Václav Zíma, Lidová demokracie, rok 1947